Wolfgang Hilbig (1941–2007) byl původně východoněmecký spisovatel, který však v roce 1985 odešel do západního Německa. Tato dvojí zkušenost se do značné míry odrazila v jeho románu Provizorium (Das provisorium, 2000). Hrdinou této expresivní, silně subjektivně laděné prózy je východoněmecký spisovatel C., který dostal dlouhodobé vízum do SRN. Cítí se tu však nespokojen, neschopen intenzivně žít ani pracovat. Svoje místo na tomto světě chápe jako provizorium, jako místo „mezi zónami“ - na Východě není svoboda a Západ je příliš ovládán konzumem. Román lze číst částečně i jako svébytné svědectví o pocitech východních Němců po převratu, o jejich deziluzích daných přílišným očekáváním a neadekvátními představami o svobodě i vlastní neschopností skloubit minulou a přítomnou existenci. Rozpolcenost hlavního hrdiny je ovšem dána i čistě individuálně: je uznávaný, ale neschopen práce, z veřejných čtení má hrůzu stejně jako z literární kritiky, stále víc propadá alkoholu, je neschopen lásky, potáceje se mezi dvěma ženami... Román vypráví o trýznivé cestě vykořeněného člověka, kroužící mezi dvěma světy, z nichž se nakonec přiklání k menšímu zlu. Zároveň jde i o podobenství člověka, který se nedokáže vyrovnat s příliš rychlým, příliš proorganizovaných, složitým a dotírajícím moderním světem: hlavní hrdina „by potřeboval deset let psychoterapie, aby mohl vyplnit západoněmecké daňové přiznání“. Hilbig tak vystihuje i pocity nejednoho stárnoucího člověka v nové společnosti, a to nejen v Německu. Skryť popis