Ačkoliv jsou čeština, angličtina a němčina jazyky indoevropské a mají některé shodné rysy, každý z nich má svůj specifický gramatický systém. Existence různých koncepcí gramatických kategorií v těchto třech indoevropských jazycích dost často komplikuje proces jejich učení. Problém nastává zejména v případě, kdy pro již zvládnuté jazykové jevy jednoho jazyka nemůžeme najít paralelu v jazyce, který se učíme.\nPředkládaná publikace se zabývá tím, jak tři výše uvedené jazyky interpretují původní přímou řeč. V některých aspektech se způsob vyjádření neliší (mění se v nich deiktické výrazy, případně větné struktury). Čeští rodilí mluvčí učící se německy nebo anglicky však musejí zvládnout některé jazykové aspekty, které z češtiny neznají.\nNa počátku přípravy této publikace autorky nemohly tušit, jak aktuální problematikou se vyjadřování cizího mínění stane a jak silně téma covidu ovlivní zpravodajství masmédií.\nŘada citovaných příkladů byla převzata právě z aktuálních novinových a internetových článků.