Jsou velké milostné příběhy devatenáctého století mrtvé? Anebo může takový příběh existovat – avšak napsaný pro dnešní dobu a reflektující realitu feminismu, sexuální svobody, předmanželské smlouvy a rozvodu?

Madeleine Hannaová je svědomitá studentka anglistiky, která trochu zaspala dobu. Zatímco počátkem osmdesátých let všichni čtou Derridu, ona se šťastně noří do díla Jane Austenové a sester Brontëových — autorek dnes již klasických románů, které se zabývají tématem typickým pro anglickou literaturu viktoriánské doby: jak (ne)uzavřít co možná nejvýhodnější manželství. Na jaře svého posledního ročníku se Madeleine zapíše do kurzu sémiotiky, aby zjistila, „o čem to všichni pořád mluví“. A z důvodů, které nemají nic společného se školou, už život ani literatura nikdy nebudou stejné. Nebudou stejné poté, co se zamiluje do Leonarda Bankheada, člověka se zdánlivě nevyčerpatelnou energií. A už vůbec ne poté, co se v jejím životě znovu objeví Mitchell Grammaticus, který je posedlý myšlenkou, že je mu Madeleine souzena.

Hra o manželství je zasazena do začátku osmdesátých let a v jejím popředí stojí studentský milostný trojúhelník. Je to vynikající, zábavný, dojemný román o výsluních a vrtkavosti mladé lásky, o zoufalství deprese a o hledání smyslu bytí. Jednota místa a času, typická pro velké romány devatenáctého století, které oslavuje, a také šíře záběru a idejí, to všechno řadí Hru o manželství mezi nejlepší knihy dneška.