Junáci na Otavě - ve své době velmi populární kniha, kterou i mnozí dnešní čtenáři přirovnávají k tzv. "Foglarovkám".

Romantický Olšový ostrov omývaný vodami řeky Otavy v blízkosti hradu Rabí okouzlí před prázdninami vůdce skautského oddílu. S majitelem ostrova mlynářem Votavou domluví dvouměsíční táboření svého junáckého oddílu na ostrově.
Tak začíná příběh o táboření dvanácti plánských junáků družin Srnci a Havrani, vůdce oddílu Jaroslava a jeho maminky, která jede na tábor jako kuchařka. Junáci společně prožívají mnohé veselé i napínavé příběhy, malá i velká dobrodružství. Přípravy na tábor, stavba tábora, poznávání okolí tábora a místních rázovitých lidiček, rozvodnění Otavy po vydatných deštích, setkání s trampy, běsnění bouřky, chvíle napětí v podzemní chodbě, výlet na hrad Rabí, táborové ohně, výstup na Prácheňskou skálu, setkání s "perličkáři" - lovci perel, výprava na nedalekou Šumavu.

Ač se jedná o příběh z tábora "suchozemských" skautů, velmi pěkně je popsána vodní túra Prchlíka a Dudy, kteří se zajímají o vodní skauting, a na kanoi Racek splují Otavu od tábora až k soutoku s Vltavou pod hradem Zvíkov. To je jen malý výběr toho, co junáci při svém prázdninovém táboření zažívají.

Knihu napsal Josef Pavel, jehož jméno dnes drtivé většině čtenářů asi nic neřekne. Starší generace však Pavlovo dílo velmi ráda četla, obdivovala a uznávala. O to, že jeho jméno upadlo v zapomnění, se postaraly dva totalitní režimy minulého století - fašismus a komunismus. Jak fašistům, tak komunistickým vládcům se ideály opravdové demokracie, propagace skautingu a obdiv k Masarykově osobnosti nehodily. Josef Pavel nesměl být zmiňován, nesměly se vydávat jeho spisy, tisknout povídky. Navíc ze všech knihoven putovaly tisíce Pavlových knih do starého papíru nebo pecí. Přes čtyřicet let trval jeho "zákaz", a tak není divu, že se na kdysi populárního spisovatele skoro zapomnělo.