\"Na zelené trávě svítí bílé linie. Kdo chce s námi hráti, ten si to vždy vypije…\"

Bylo nebylo, žil v Dolních Bukvičkách u Kouřimi chalupník Klapzuba a ten na loučce za stavením vycepoval ze svých synů fotbalovou jedenáctku. Nastoupil s nimi do zápasu III. třídy středočeské župy, ale funkcionáři už po pár parádních kličkách zjišťují, že někde udělali chybu. Po urychleném přeřazení do nejvyšší soutěže svěřenci vysmátého pantáty smetou Spartu i Slavii a ovládnou republikové mistrovství s celkovým skóre 122:0. V dresu mladého Československa poté pokoří nafoukané Italy i Němce, zákeřnou Barcelonu a už si to hasí na mač s Angličany, reprezentanty pravlasti fotbalu. Lze s takovým tahem na branku vůbec ještě zažít větší čest a slávu? Co třeba v Austrálii?
Nesmrtelná fotbalová pohádka z dob, kdy se před kopačkami Čechoslováků třásla celá Evropa, je tu po sto letech pro malé i velké kluky konečně v úplném zvukovém znění. Ani u protinožců se féroví Klapzubáci neocitnou v ofsajdu. A postaví se i lidojedům!

\"V příběhu o týmu, který vítězí nejen umnou fotbalovou hrou, ale především soudržností, kamarádstvím a smyslem pro fair-play, napsal Bass moderní pohádku o statečných chlapcích z malé vesnice, kteří se nezaleknou nástrah velkého světa. Při vší laskavé i potutelné nadsázce zároveň vystavěl pomník nehynoucí české lásce ke hře zvané fotbal.\" - eurozpravy.cz

\"Novela (…) vznikla v optimistické atmosféře, kdy fotbal zažíval první masovou celoevropskou vlnu zájmu. Bass ho ještě vidí jako ušlechtilý, džentlmenský sport (…), ale tematizuje také jevy, které předznamenávají moderní éru: profesionalizaci, fanatické fanouškovství a snahu zvítězit za každou cenu.\" - z publikace 2× 101 knih pro děti a mládež

\"Českou uličku, rozestavení 2-3-5 nebo krutý rozhodcovský masakr našich ve finále šampionátu v roce 1934 odvál fotbalový čas, zato Bassův humor nestárne. Jeho reportérské zaujetí i šťavnatý slovník pantáty Klapzuby mají sílu Poláčkových dloubáků ze stadionu.\" - Nové knihy \"Jen se na něj dobře podívejte,\" domlouval táta, \"jak on teď nosí nos vzhůru, že dal Slávii tři branky! A vy všichni to děláte po něm. Jako by výhrou v Čechách už bylo všecko vyřízeno! Máte mistrovství první třídy, dobrá. Jste nejlepší mužstvo v zemi. Taky dobře. A tím se chcete spokojit? To myslíte, že už vám stačí nadosmrti? Já myslím, že je to velký chybus. Člověk musí pořád chtít něco víc a někam výš. Po celý život. Kdo je mistrem doma, musí chtít být i mistrem ve světě. A nesmí přestat, dokud vůbec ještě něco zbývá, čeho nedosáhl. A vám zbývá skoro všecko. Tak tedy zase ten nos spusťte a nevytahujte se, on se vždycky ještě může někdo vyskytnout, kdo vám nařeže sedm k nule. Já jsem v té věci mluvil s mnoha velikými pány a rozhodl jsem se, že se kouknem po Evropě.\" - ukázka z textu