Ibsenovo drama, které v době svého vzniku díky otevřené kritice současné společnosti budilo odpor, patří mezi nejpůsobivější a stále aktuální díla moderního dramatu. Motiv Přízraků se týká především postavy vdovy Alvingové, která je vidí všude kolem sebe v živých i neživých a dokonce i nehmotných věcech. Vnímá Přízraky jako lži, popírání a skrývání pravdy, neupřímnost, povrchnost, strach, konvence maloměšťáctví. Vychází v překladu Františka Fröhlicha jako 181. svazek edice D.