Peter Ackroyd je jedním z předních současných britských „londýnských“ spisovatelů, který se zaměřuje na tuto metropoli, jeho historii, vývoj a identitu jak ve svých prózách, tak literatuře faktu.
Jeho románový Londýn je silně idiosynkratický konstrukt, který vychází z autorových myšlenek o povaze tohoto města, ale také z jeho pojetí anglické literární senzibility obecně tak, jak je rozvíjí ve svých přednáškách i historických a literárních studiích. Jedná se o neobyčejně heterogenní město nezměrné rozmanitosti a bohatosti lidských zkušeností, nálad, emocí, aktivit a událostí, ale také nástrojů, jejichž prostřednictvím jsou (re)prezentovány a vyobrazeny. Tato heterogenita se podle Ackroyda většinou rodí mimo sídla a sféry kulturní produkce hlavního proudu a etablovaných společenských norem a konvencí, a to obzvláště v okultních praktikách, podvratných činnostech a spiknutích radikálních jedinců či skupin, nejrůznějších zločinných a podvodných činech, pochybných vědeckých experimentech, populárních dramatických rituálních a zábavných formách. Jejich neustálé střetávání se a soupeření s formami oficiálně doporučovanými a schvalovanými generují životní energii města nezbytnou pro jeho dynamické proměny a duchovní obrodu.

Tato kniha představuje svět Ackroydových londýnských románů jako osobitý chronotop určený svými specifickými prostorovými a časovými vlastnostmi a jejich vzájemnou propojeností. Ačkoliv se takováto koncepce městského prostoru vzpírá kategorizaci, kniha je tematicky uspořádána na základě šesti aspektů definujících tento Londýn tak, jak je Ackroyd rozeznává: vztah mezi minulostí a přítomností města, jeho nadpřirozené projevy, jeho zločinné tendence, psychogeografické a antikvářské strategie jeho obyvatel, jeho divadelnost a jeho bytostně literární charakter.