Jenny Lawson patří k nejvtipnějším a nejsledovanějším americkým bloggerkám, kterou oceňují i takové známé osobnosti jako Neil Gaiman pro její odvážně černý, politicky nekorektní, často bizarní humor, s jakým glosuje svůj život. Ve své literární prvotině popisuje klíčové události z dětství, které prožila v zapadlém městečku bůhvíkde v Texasu. Dominoval mu pábitelský otec se zálibou ve vycpávání zvířat, nepředstavitelně nuzné rodinné poměry, exotičtí prarodiče z Československa a traumatické zážitky ze školy, až se čtenáři tají dech, a zároveň originálně komické, až bolí bránice. Historky z období dospělosti jsou plné vtipných manželských hádek s excentrickým manželem, bojem s propukající duševní poruchou zahrnující sociální fobii, deprese, panické záchvaty a obsese, které v nás evokativně vyvolávají pochybnosti o normalitě vlastní a našeho okolí. Svým sarkastickým, provokujícím, ale statečným postojem k životním eskapádám, svou tolerancí a otevřeným srdcem bude českému publiku nejvíce připomínat Betty MacDonaldovou a její román Co život dal a vzal. Několik životních postřehů Jenny Lawson: Jestli chcete, aby se vám v nemocnici víc věnovali, předstírejte duševní poruchu. Nevadí, že umíráte strachy, hlavně že se u toho dobře bavíte. Když se had tváří jako chřestýš a přitom má před sebou po zuby ozbrojenou matku, je to stejné, jako kdybyste před policajtem vytáhli falešnou pistoli. V obojím případě vás nečeká nic jiného než smrt. Texas je stát, kde kdysi zakázali sodomii a orální sex, ale s bohorovným klidem se tu ve jménu lovecké vášně toleruje, když chlapi smrdí jako tchoři. Skryť popis