Časopis věnovaný některým aspektům umělecké moderny a avantgardy. Blok studií začíná přehledovým esejem Aleše Hamana, ve kterém si autor všímá jednoho z klíčových témat moderny, totiž proměny vztahu moderního umění ke skutečnosti. Následující přehledová studie Aleše Kozára a Miroslava Kouby usiluje o historicky založené promítnutí konceptu modernismu do jihoslovanského literárního kontextu. Dimana Ivanova se vrací k tématu modernistické reflexe a sebereflexe na pozadí mýtopoetické funkce motivu Narcise, respektive problematiky latentního narcismu moderní umělecké osobnosti. Odbornou část uzavírají dva texty věnované překladatelské problematice, konkrétně retrospektivní pohled Bohuslava Mánka na integraci moderní anglické a americké literatury do obsahu časopisu Kvart, redigovaného avantgardním architektem a básníkem Vítem Obrtelem, a translatologický příspěvek Petra Posledního analyzující politicky variabilní kontext překládání experimentální poezie, v tomto případě provokativních veršů Mirona Białoszewského. Dvojčíslo přináší dále například rozhovor se spisovatelem Jaroslavem Rudišem. Literární příloha Tahů tentokrát nabízí letmý pohled do autorské dílny čtyř výrazných, byť generačně spíše nesourodých osobností. Ukázky z emocionálně naléhavé a existenciálně zjitřené básnické tvorby Evy Luky a Bronislavy Volkové tu vhodně doplňuje charakteristicky robustní novela Ondřeje Červinky a povídková hravost Lukáše Vavrečky.