V románu maďarského spisovatele Krisztiána Grecsóa je mnoho pozoruhodných postřehů, které by stály za zmínku. Nejpřínosnější je zřejmě to, jak se autorovi podařilo vystihnout atmosféru místa, onoho trojúhelníku Tótváros - Feketeváros - Körös-torok. Ten kout něčím připomíná historické Sedmihradsko - taky tady žijí, ale hlavně nějak spolu vycházejí prakticky tři národnosti - Maďaři, Slováci a cikáni. Ne že by to byla nějaká idyla, ale naprosto tu chybí vypjatý nacionalismus, spory se řeší hned, na místě - a hlavně v naprostém souladu s mentalitou toho kterého etnika. Podobně jako v Isten hozott (česky Buď vítán - Kniha ZLÍN 2008), ani tady nechybí prvek mystický - setkání s ďáblem-pokušitelem. Typické je, že ďábel se nezjevuje starému, zkušenému a nad prkotiny povznesenému Lajosi Szalmovi, protože mazaný ďábel ví, že u toho by se svým lákáním nepořídil. Ďábel si vybírá mladého Jocóoa, tam, doufá, bude mít lehčí práci, je ještě moc věcí, po kterých Jocó silně touží. Skryť popis