Ludvík Svoboda, vypravěč a postava této knihy, není v žádném případě hrdina. Za hrdinu nepovažuje ani svého jmenovce, vojáka, ministra, pak vězně, účetního a nakonec československého prezidenta, po němž dostal od rodičů jméno.
Namísto hrdinství chce jen docela obyčejně žít — lze-li za součást takového života považovat kromě toulek přírodou a spaní pod hvězdami i fakt, že se naučí čarovat, aby probudil k životu kamaráda, který sám již docela obyčejně žít nemohl.
Ne, Ludvík Svoboda není hrdina a není ani výjimečný. Pouze žije v zemi, kde se zastavil čas a kde se lidé dělí na ty, kteří z ní již odešli, a na ty, které odchod teprve čeká. Skryť popis