Procesy kontroly zbrojení a odzbrojování a jejich výsledky vyvolávaly v rámci bezpečnostních a strategických studií v době studené války i po jejím završení četné diskuse o jejich významu, efektivitě a dlouhodobém přínosu pro vztahy mezi státy a napomáhání udržování stability a míru ve světě. Tato oblast vzbuzovala značnou pozornost vzhledem k přímé vazbě na praktickou bezpečnostní politiku a předpokládaný pozitivní dopad kontroly zbrojení a odzbrojování na úroveň a kvalitu vztahů antagonisticky orientovaných supervelmocí nebo na globální prostředí. Právě proto do ní byly mnohými autory vkládány téměř bezmezné naděje, zatímco u jiných vyvolávala značnou míru skepse, k níž dosavadní výsledky těchto procesů jednoznačně poskytovaly důvody. Kontrola zbrojení ani odzbrojování nejsou panaceou, účinným všelékem na většinu palčivých problémů současných mezinárodních vztahů. Neměly by být považovány ani za placebo, vyvolávající zákonitě bezproblémové zdání jejich účinnosti a bránící tak kritickému hodnocení jejich role, významu a přínosu. V této souvislosti je třeba si připomenout slova Raymonda Arona - "zbraně vyvolávají permanentní riziko, ne permanentní válku. Jsou to lidé, ne zbraně, kdo začíná války." Procesy kontroly zbrojení a odzbrojování a jejich výsledky vyvolávaly v rámci bezpečnostních a strategických studií v době studené války i po jejím završení četné diskuse o jejich významu, efektivitě a dlouhodobém přínosu pro vztahy mezi státy a napomáhání udržování stability a míru ve světě. Tato oblast vzbuzovala značnou pozornost vzhledem k přímé vazbě na praktickou bezpečnostní politiku a předpokládaný pozitivní dopad kontroly zbrojení a odzbrojování na úroveň a kvalitu vztahů antagonisticky orientovaných supervelmocí nebo na globální prostředí. Právě proto do ní byly mnohými autory vkládány téměř bezmezné naděje, zatímco u jiných vyvolávala značnou míru skepse, k níž dosavadní výsledky těchto procesů jednoznačně poskytovaly důvody. Kontrola zbrojení ani odzbrojování nejsou panaceou, účinným všelékem na většinu palčivých problémů současných mezinárodních vztahů. Neměly by být považovány ani za placebo, vyvolávající zákonitě bezproblémové zdání jejich účinnosti a bránící tak kritickému hodnocení jejich role, významu a přínosu. V této souvislosti je třeba si připomenout slova Raymonda Arona - "zbraně vyvolávají permanentní riziko, ne permanentní válku. Jsou to lidé, ne zbraně, kdo začíná války." Procesy kontroly zbrojení a odzbrojování a jejich výsledky vyvolávaly v rámci bezpečnostních a strategických studií v době studené války i po jejím završení četné diskuse o jejich významu, efektivitě a dlouhodobém přínosu pro vztahy mezi státy a napomáhání udržování stability a míru ve světě. Tato oblast vzbuzovala značnou pozornost vzhledem k přímé vazbě na praktickou bezpečnostní politiku a předpokládaný pozitivní dopad kontroly zbrojení a odzbrojování na úroveň a kvalitu vztahů antagonisticky orientovaných supervelmocí nebo na globální prostředí. Právě proto do ní byly mnohými autory vkládány téměř bezmezné naděje, zatímco u jiných vyvolávala značnou míru skepse, k níž dosavadní výsledky těchto procesů jednoznačně poskytovaly důvody. Kontrola zbrojení ani odzbrojování nejsou panaceou, účinným všelékem na většinu palčivých problémů současných mezinárodních vztahů. Neměly by být považovány ani za placebo, vyvolávající zákonitě bezproblémové zdání jejich účinnosti a bránící tak kritickému hodnocení jejich role, významu a přínosu. V této souvislosti je třeba si připomenout slova Raymonda Arona - "zbraně vyvolávají permanentní riziko, ne permanentní válku. Jsou to lidé, ne zbraně, kdo začíná války." Skryť popis