Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své knize různými prehistorickými a novodobými kulturními primitivními kulturami a zabývá se otázkou vztahu člověka ke světu.
Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby Matku všeho živého potěšili a povzbudili k vydání zvěře.
Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady, provázené často obřady sexuálního rázu, sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva.
Kniha se člení do tří oddílů.
V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové). Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata - např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace - českému čtenáři předložena vůbec poprvé.
V druhém díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur jsou pojednávány v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín.
Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách.

Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec. Skryť popis