K čemu je umění? Má pro společnost a lidský život nějakou specifickou, jinými způsoby nenahraditelnou hodnotu? Není jen zábavou, libůstkou, odpočinkem od reálného světa či únikem od něj? V hledání odpovědi na tyto otázky se autor obrací nejprve ke Šklovského pojetí umění jako nástroje aktualizace našeho vnímání a porozumění světu, rozpracované v české strukturální estetice. Soustředí se na Mukařovského úvahy o jedinečné funkci umění, na koncept estetického postoje či formalistické úvahy o ozvláštnění. V druhé části knihy pak reflektuje význam termínu fikčnost, konfrontuje ontologicky heterogenní pojetí referentu fikčního znaku, rozvrhované Johnem Searlem, s pojetím ontologicky homogenním, rozpracovaným Lubomírem Doleželem. Na materiálu, který nám dává k dispozici publikace prezentující ohlasy na Český snář Ludvíka Vaculíka, obhajuje pragmatické pojetí fikčnosti chápané jako specifický modus čtení. Výchozí otázka jej nakonec přivádí ke konceptu estetické zkušenosti, kterým se zabývá třetí část monografie. Autor v ní vychází především z pragmatické filosofie a estetiky Johna Deweyho a jeho pokračovatelů (Beardsley, Shusterman), obrací se však také k estetickým úvahám Gadamerovým, k de Manově polemice s novokritickým konceptem díla jako organické jednoty či k Mukařovského pojmu sémantické gesto. Skryť popis