Československá námořní plavba se již stala dávnou historií. Ve vzpomínkách jednoho z prvních poválečných námořních kapitánů Antonína Fojtů však přece jen ožívá.
Sám o své knize říká: „…Tímto vyprávěním bych chtěl splatit dluh i svým přátelům a známým, pro které jsem měl při svých dovolených doma vždy nějak málo času, mnoho jsem jim toho o své práci na moři nepověděl. Povolání námořníka v začátcích naší poválečné námořní plavby bylo přece jen trochu atraktivní a nelze se ani divit, že všechny zajímalo co dělám na moři, kam se plavíme a jak si Čechoslováci s mořem poradí. Snad se mně to nyní, když mám už času dost, alespoň částečně podaří.
Čtenář nenajde v knize odborné popisy námořnické praxe nebo lodí a lodního vybavení, ani pokus o vylíčení historie naší poválečné námořní plavby. Jde pouze o vzpomínky na prožití jednoho trochu nevšedního života.
Na zajímavé, krásné i veselé zážitky a dobré lidi vzpomínám moc rád a často i s patřičnou dávkou nostalgie. Vkrade-li se někdy třeba i nepříjemná vzpomínka, která zabolí, odejde tak rychle jak se zrodila.
Můj život se ničím nelišil od života ostatních našich námořníků, snad jen trochu v tom, že jsem měl rád více legrace, veselí a dobrou pohodu. Lidem se studenou tváří jsem se snažil – pokud to bylo trochu možné raději vyhýbat. Přál bych si, aby tato knížka zaujala čtenáře a aby se tak dobře četla, jako mně psala...“