V textu Koleje jsou pevně přibité k vidění rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, na nějž poukazuje už podtitul \"reportáž z rozhraní\". Autor na jedné straně analyzuje své prožitky, myšlenky i fyziologické reakce na pobyt ve virtuální realitě; na straně druhé pak hledá vlastní způsob jak tuto komplexní zkušenost, která v mnoha ohledech přesahuje vše, co bylo lidskému mozku dosud známé, vyjádřit.