Sbírka Noc je den je poskládána z veršů psaných v letech 1997 až 2005. Pro novinářku Janu Soukupovou ale zestárnout nestačily, minimálně od roku 1989 jí dny běží až neskutečně rychle. Nakonec i svou předchozí sbírku Dávnověk sestavila podobně, vlastně až jako ohlédnutí. Posledních dvacet let navíc básně už skoro nepíše, převálcovaly je desítky novinových článků. Verše pro tuto knížečku tedy doslova dolovala ze starých disků. Při přetahování do současných textových editorů musela svým veršíkům občas dokonce ručně doťukávat nabodeníčka, protože dnešní wordy nechtěly mít nic společného s těmi, které autorka dodnes považuje za současné. Totéž platí o básnickém fotoalbu, které držíte v ruce. Ačkoliv její dcery i syn mají už svoje potomstvo, pro matku jejich dnešní podoba stále splývá s tou dětskou. Ani ta pětadvacet let mrtvá doga ve skutečnosti nikam neodešla.
A název Noc je den? Psaním po nocích si autorka dokonale obrátila svůj životní režim. Spát chodí za svítání. Dopoledne totiž vůbec nemusí. A noc měla ráda odjakživa.