Krátce po sobě ztratily Čechy krále a svatovojtěšský stolec biskupa; Tobiáš z Benešova (1278–1296) tak nastoupil na biskupský stolec za stěží záviděníhodných podmínek braniborské správy Čech. Přesto (či snad proto) se mu podařilo nejen posunout reformu pražské diecéze v záležitostech duchovní správy, ale rovněž uspořádat hospodářské záležitosti jednotlivých biskupských distriktů. Jak název naznačuje, tato práce nahlíží Tobiášovu osobnost zejména ze tří podstatných hledisek – jednak jako správce diecéze a svatovojtěšského stolce zodpovědného za stav svěřeného kléru, jednak jako odpovědného správce rozsáhlé majetkové domény a konečně jako politicky činnou osobu. Přičemž pozice biskupa jako hlavy místní církve se nutně odvíjela od jeho politického kapitálu, finančního zajištění a schopnosti prosadit své zájmy a pozice.