Kniha mapuje dějiny městyse Hořice na Šumavě od první zmínky v roce 1272 po současnost; propojuje archivní prameny, ústní tradici a terénní výzkum. Zvláštní kapitola se věnuje přilehlým osadám a obcím, které zanikly v důsledku poválečného vysídlení německy mluvícího obyvatelstva, a sleduje dosídlení realizované prostřednictvím Osidlovacího úřadu a Národního pozemkového fondu. Ze všech těchto událostí vyrostla současná identita zdejších obyvatel.

Kniha se věnuje také mimořádnému fenoménu Hořických pašijových her, které se z lidového mystéria během 19. století proměnily v masovou kulturní událost s profesionální scénografií, vlastní divadelní budovou, raným filmovým záznamem a silnou komunitní participací. Text analyzuje vliv pašijí na místní identitu a ekonomiku, jejich přerod v turistickou atrakci, následné přerušení a transformaci po druhé světové válce v souvislosti s vysídlením obyvatel a zbořením divadelní budovy, a také jejich moderní obnovu. Hořické pašijové hry byly v lednu 2025 zapsány do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.

Kniha obsahuje více než 700 fotografií z období od konce 19. století po současnost - včetně dosud nepublikovaných - a doplňuje vyprávění mapami a tabulkami. Vybrané snímky byly pro publikaci nově kolorovány.