Stárnoucí paní Dallowayová pořádá společenský večer a od rána pečlivě připravuje jeho průběh. Z jejích myšlenek, pocitů a reflexí, které autorka detailně sleduje, však vychází zcela jiný obraz, než jakým navenek tato dáma působí - místo průměrné a snobské paničky se v konfrontaci s jejím okolím (manželem, dospívající dcerou, guvernantkou a přítelkyněmi) objevuje postupně osobnost, prahnoucí po životě a všem, co může nabídnout žena, která se dokáže ze života radovat a je schopná svůj optimismus předat i ostatním. Jako kontrast působí postava mladého básníka, který podléhá depresi z nedávných válečných hrůz a bere si život. Neobyčejná působivost této novely spočívá v mistrovském uplatnění techniky proudu vědomí, která umožňuje rozložit jediný okamžik na množství zážitků a vjemů a zcela adekvátně tak nahradit chybějící zápletku.