Válka proti Japonsku začala pro Spojené státy skutečným šokem. Tento otřes se zrodil v Pearl Harboru. „Tichomořský\nGibraltar“ se stal nedělního rána 7. prosince 1941 cílem brilantně naplánovaného a mimořádně profesionálně\nrealizovaného úderu japonského palubního letectva, startujícího z šesti nosičů, které tvořily součást uskupení Kidó Butai\n(Mobilní svaz) viceadmirála Naguma. Letadlové lodě Dai-ichi Kókú Kantai (1. vzdušného loďstva) Akagi, Kaga, Sóryú,\nHiryú, Shokaku a Zuikaku i výkony císařských letců tak navždy vstoupily do historie.\nSedmého prosince pro USA začala válka s dravou, kulturně zcela odlišnou asijskou mocností. Mýtus o nevyprovokovaném\núderu na americké území, provedený navíc pod pláštíkem mírových jednání, se na dlouhá léta prosadil ve vnímání\nudálostí a odrazil se v označení 7. prosince Dnem hanby (Day of Infamy). Úderu na Pearl Harbor je zasvěceno\nmimořádné množství knih a statí, rozebírajících tuto událost zásadní důležitosti (a to nejen pro průběh II. světové války) ze\nvšech možných úhlů. Řada z nich je věnováno rovněž akcím triumfujícího císařského palubního letectva. Naopak operace\namerických letadlových lodí, zejména relativně blízko Havaje se onoho osudového rána plavící USS Enterprise, jsou často\npomíjeny.Přitom reakce amerických admirálů, důstojníků i příslušníků mužstva, nacházejících se 7. prosince v Pacifiku\nna lodích mimo přístav či v kabinách palubních letounů, jsou mimořádně zajímavé. Šok, překvapení, hněv, odvaha\npřijímat rázná rozhodnutí i schopnost plnit mimořádně náročné úkoly – a na druhé straně váhání, zmatky, určitá\nnekompetentnost, zásadní pochybení, která jen díky šťastné shodě okolností nepřinesla další katastrofy a ještě nezvýšila i\ntak neúnosně rozsáhlý soupis amerických ztrát. V těchto hodinách se rodil slogan, provázející poté boje v Tichomoří až do\nkonečné porážky Japonska: „Nezapomeň na Pearl Harbor!“ Letadlové lodě náležící do svazku US Pacific Fleet\npokračovaly v akcích i ve dnech bezprostředně po 7. prosinci. Do Pearl Harboru se z nich vracely jen na nejnutnější dobu\nnezbytnou k doplnění pohonných hmot a materiálu. Enterprise, Lexington a Saratoga křižovaly Tichým oceánem a jejich\npalubní letadla marně pátrala po protivníkovi. Šlo převážně o chaotické a špatně vedené operace bez většího efektu na\nnepřítele. Z jeho válečných plavidel totiž v té době v okolí Havajských ostrovů zůstávaly po ústupu Kidó Butai\nviceadmirála Naguma již pouze ponorky. Potopení jedné z nich, I-70, Dauntlessy z USS Enterprise se stalo prvním\nreálným úspěchem palubního letectva US Navy v pacifické válce.Jednalo se o mimořádně problematické období, v jehož\nprůběhu si podle některých autorů americké námořnictvo sáhlo na samé dno. A nešlo pouze o neschopnost náležité reakce\n7. prosince, ale zejména o nešťastnou plavbu na pomoc statečným obráncům atolu Wake, která pro Pacific Fleet skončila\núplným debaklem. Právě příběh vojáků a pilotů americké námořní pěchoty bránící tuto ztracenou vartu v odlehlé části\nTichého oceánu se pozoruhodným způsobem proplétá s aktivitami letadlových lodí US Pacific Fleet. Na straně jedné\nvytrvalost a houževnatost, maximální nasazení ústící v odražení japonského pokusu o vylodění 11. prosince a posléze\nhrdinský boj s drtivou přesilou při druhé, tentokrát již úspěšné invazi. Na druhé straně v případě US Navy (a to včetně\nletadlových lodí a palubního letectva) honičky za stíny, časté změny rozkazů, opakované plané poplachy a chaotické\nsituace včetně palby do vlastních řad. A především váhavost, vedoucí v polovičatě realizovanou plavbu záchranné výpravy\nk Wake a její ústup bez střetnutí s nepřítelem. Nebyl však všem dnům konec. Letectvo US Navy se vzpamatovalo\nmimořádně rychle a potvrdilo jednu důležitou skutečnost: Na spojenecké straně přece jen od samého začátku měření sil\nv Pacifiku a jihovýchodní Asii existovala moc, která svou výzbrojí, profesionalitou, úrovní výcviku a morálkou\nnezaostávala za opakovaně vítězícími císařskými válečníky: letadlov