Ambivalence je téma, které se v díle Zygmunta Baumana objevuje velmi často. V jeho analýzách modernity, v knihách o životě v tekuté moderní společnosti, jde téměř vždy o motiv ústřední. Baumanova sociologická perspektiva sama o sobě vyzařuje ambivalenci a mnohá témata, která během své kariéry zkoumal - například svobodu, morálku, nesmrtelnost a utopii - jsou sama o sobě fundamentálním vyjádřením ambivalence. Bauman trvá na tom, že svět není jednou provždy pevně daný, ale že jej lidé mohou zpochybňovat a měnit, a ambivalence tak není nemocí, kterou je třeba léčit, ale spíše faktem, který je třeba přijmout.
Ambivalence je nedílnou součástí našeho lidského bytí. Je nedílnou součástí naší zkušenostní a emocionální sféry, zakořeněným aspektem našich životních rozhodnutí a konfrontace se společností, jakýmsi nepříjemným prostředníkem mezi nadějemi a skutečně existující realitou. Ambivalence je pojem, který se používá k popisu smíšených emocí a komplexního prožívání toho, že jsme jakoby chyceni mezi protichůdné nebo konfliktní póly (očekávání, možnosti, volby atd.) a nemůžeme mít obojí zároveň. Je zřejmé, že ambivalence se v lidských dějinách objevovala po celou dobu. Zdá se však, jako bychom v moderní době na jedné straně vyprodukovali dosud nevídané množství ambivalence a zároveň jsme vůči tomuto fenoménu stále více netolerantní, a proto se jej snažíme různými prostředky problematizovat a odstranit.