Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou.
Příběh otce, syna a posledního úsvitu - milosrdného a nelítostného zároveň. \"Tato kniha nemá jednoduchý žánr,\" píše Georgi Gospodinov, \"musí si ho vynalézt sama. Stejně jako smrt nemá žánr. Jako život. Jako zahrada. Román elegie, román zahrada, memoár nebo memoromán - copak záleží na botanice smutku? Příběh o odcházejících otcích v odcházejícím světě.
O těch tragických kuřácích, ulpívajících na šnorchlu cigarety, plujících v jiných vodách a na jiných oblacích. O mém otci, který na svých bedrech nesl tuny minulosti a nikdy je nepřestal vyprávět.\" Není to kniha o smrti, ale o životě, který mizí. A v tom je rozdíl.