Šanta kočičí se také nazývá Nepeta cataria. Toto latinské označení je složením dvou slov, které bylinku jasně charakterizují. Jméno genu - Nepeta, je nejspíše odvozeno od italského města Nepete, kde byla rostlinka v minulosti hojně pěstována. Rodové jméno Cataria označuje její nerozvratitelné pouto s kočkami. Na ně působí Šanta velmi intenzivně, relaxačně, až euforicky. Kočky Šantu vyhledávají, okusují listy a válejí se v jejích stoncích. Po chvilce euforie však přichází rychlý útlum, proto vidíme naše čtyřnohé mazlíčky spát zachumlané v těchto zelených stoncích. Odborníci se domnívají, že účinky mají svou podstatu. Kočky totiž ve svém kožichu často přenesou semínka, čímž dochází k šíření.

Šanta kočičí je cca 60 centimetrů vysoká rostlina se srdčitými listy s malými vroubky na okrajích. Její původem jsou horské části Asie, ale i přes to se hojně rozšířila po celém světě. Její pěstování není nijak náročné, můžeme si jí na zahrádce vysadit i my.

Minulost byla pro Šantu velmi aktivní, používala se v bylinkářství jako lék, nebo součást léčiva při léčbě nachlazení, srážení horeček, ale i jako relaxant.

Složení Šanty kočičí

Stejně jako ostatní byliny, byla i tato podrobována mnoha rozborům a zkouškám. Ty odhalily původ oné dráždivé vůně - je jím především Nepetalakton. Tato látka byla poprvé izolována v roce 1941 a to právě ze Šanty kočičí. Jedná se organickou látku, která je zařazena mezi halucinogeny. Další látky, které bychom našli především v listech a stoncích jsou - karvaktrol, thymol, vitamín C, třísloviny a další.

Dávkování Šanty kočičí

Denní dávka se uvádí mezi 2-3 gramy a to 1-2x denně.

Způsob užití

Prášek z listů můžeme buď rozmíchat ve vodě a vypít, nebo pomocí něj připravit lahodný čaj. Stačí na to 300ml horké vody. Dochutit můžeme medem, nebo citrónem.