Tak jak ve vlnách se střídá den s nocí a trvání s pomíjivostí v příboji radosti, hledáme každý sebe. Kdyby existoval někdo, kdo sám od sebe vytuší co svět potřebuje a zařídí dřív, než se vysloví! Stačilo by se jen podívat a už by věděl, stačilo by přeposlat emailem a ono by se vyřešilo, stačilo by jen začít a hned by se vše dokončilo, co je potřeba. Kdo z nás to dokáže? Lidstvo se stalo pochoutkou informační doby na planetárním selfíčku. Kam to budeme příště ještě lidí a odkud už to budou nějací jiní? Jak se vzdálit a přesto zůstat věren sobě, žít nový život a zůstat v něm naživu? Literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. o knize napsal: \"Četné záhady bytí zůstávají přece neodhalitelné a přírodovědně vzdělaný autor (básník, prozaik, esejista, lékař) je od poutavého ptakopravectví na míle vzdálen. Básnicky zkoumá, co vzniká tady a teď. Není divu, že Ždichynec se už dlouho snaží poeticky poznat svět v jeho identitě. I kdyby ji svět neměl. Ačkoli autorova nová sbírka na první pohled působí především jako živá rozprava a do určité míry i jako nenápadný a nevtíravý monolog, zároveň tlumočí a svým způsobem také ztělesňuje intenzivní vnitřní pnutí, symptomatické pro současnost pozemské civilizace. Skutečně stojí za to se před přečtením nejnovější autorovy knihy ponořit i do jeho titulů dřívějších, vzniklých v průběhu uplynulého desetiletí.\"