Cinkání sklenek, rozesmáté tváře, příjemný zvuk nalévaných nápojů, šumění bublinek, chřestění kostek ledu, rytmus šejkrování, typické cvaknutí, když odsakuje zátka, víčko, patentní uzávěr – a samozřejmě všeobecné veselí. To vše je spojováno s oslavami malými i velkými, večírky, slezinami, mejdany. A to vše bývá často a leckdy nevyhnutelně spojeno s bolestivými následky. Kocovina si nevybírá a její projevy jsou univerzální: nevolnost, bolest hlavy, slabost, únava, průjem a nepřekonatelná touha nevylézt z postele. Tělo je dehydrované, játra makají přes čas, aby odbouraly alkohol a běžné úkoly tak odsouvají na později, což našemu organismu taky zrovna nepřidá. Vitaminy i minerály jsou pryč, žaludek překyselený. Bolí hlava i svaly, žáha pálí. Kocovina – odborně veisalgie – nastupuje několik hodin poté, co přestanete pít a vrcholí ve chvílích, kdy hladina alkoholu ve vaší krvi klesne na nulu, tj. obvykle tehdy, když se probudíte. Zlá zpráva je, že vašemu organizmu může vládnout ještě celých 24 hodin poté. Alkohol je močopudný a spolu s případným zvracením a průjmem vede ke zvýšené ztrátě tekutin, tedy k dehydrataci. I ti, kdo prozřetelně a spolu s alkoholem pijí i hodně vody, se mohou probudit s nesnesitelnou bolestí hlavy. Výzkum ukazuje, že kocovina a dehydratace jsou dva nezávislé, přesto společně probíhající jevy. Dalším nepříjemným vedlejším účinkem alkoholu (mluvíme tady ovšem o radostném, občasném popíjení, nikoliv o život ohrožujícím alkoholismu), je podráždění žaludeční sliznice, gastritida. Také spánek navozený opilostí nemá s tím zdravým, osvěžujícím a restorativním mnoho společného. Alkohol má také nepříjemnou vlastnost rozkládat se v těle na řadu škodlivin, které způsobují mimo jiné nevolnost, pokles hadiny krevního cukru a řadu dalších nepříjemností. Jelikož nikdo dosud bohužel nepřišel na způsob, jak kocovině dokonale předejít, zůstává jedinou možností, jak se jí vyhnout vůbec nepít alkohol. Ale to by tahle kuchařka nevznikla. Její cíl není mravoličný a nechce vás odradit o vychutnávání si té nepřeberné řady tekutých lahůdek, které provázejí lidstvo od nepaměti a do nichž je vloženo mnoho jeho umu. Chce jenom napomoct tam, kde jste to s nimi vy, jinak rozumní lidé, občas poněkud přehnali. Jak na to? Univerzální recept na léčbu kocoviny samozřejmě neexistuje a individuální potřeby se mohou značně lišit. Lidstvo však kocovinou trpí od chvíle, kdy vynalezlo alkoholizované nápoje a od těch dob se také snaží přijít na způsoby, jak jí zabránit. Staří Egypťané si na bolavou hlavu vsazovali věnce z větviček vonného keře lýkovečku drobnokališného, podobného vavřínu, Plinius starší doporučoval smažené kanárky, středověk zase syrové úhoře a britský léčitel John z Gaddesdenu (14. století) omývání varlat či poprsí octem. Obecně však platí (a objevuje se to i ve starých arabských spisech), že nejlépe pomáhají jídla hutná, hřejivá, domácká a obsahující něco, čemu bychom dnes řekli probiotika. Organismus, vyčerpaný ztrátou živin, prostě potřebuje něco pořádného, tučného, plného sacharidů. Vajíčka! (Ta obsahují značné množství cysteinu, aminokyseliny, pomáhající odbourávat toxický acetaldehyd.) A i ti, kdo snídají obvykle sladké, při kocovině uvítají jídla ostřejší, pikantní a slaná – traduje se, že ostrá koření pomáhají vyplavit z těla toxiny. Sendviče a obložené chleby jsou další oblíbenou volbou (navíc je můžete jíst i v posteli…) Logickou volbou je i velké množství tekutin, obsahujících nejrůznější živiny, především polévek. Ztrátu elektrolytů je možné zmírnit banány, kiwi nebo nápoji pro sportovce, nedostatek glukózy zase ovocným džusem. I chuť na sladké se leckdy dostaví, tělo si žádá rychlý přísun energie. Samozřejmě zmínit můžeme i jiné způsoby úlevy, jako je sauna, koupel v ledové vodě, kapačky nebo tzv. kyslíkové bary. Zatímco první dva patří k tradicím zejména ve Skandinávii, druhé nabývají popularity mezi pijícími celebritami. Recepty, které najdete v této knížce, pocházejí z nejrůznějších koutů světa, ale mají podobné charakteristiky. Neděláme si iluze, že vás jedno jídlo okamžitě vyléčí z kocoviny. Ta se navíc u jednoho člověka může velice lišit podle toho, co a kolik toho vypil. Jednou můžete zatoužit po hrnci guláše, jindy po misce čirého vývaru. Přesto však doufáme, že vám pomohou ulevit od určitých příznaků, srovnat žaludek a střeva a že si na nich i pochutnáte. Útěchou vám navíc budiž, že i ta nejúpornější opička (aneb dřevěná huba, jak ji nazývají Francouzi) časem zmizí. Skryť popis