Christophe Charle (1951), profesor soudobé historie na pařížské univerzitě a na Ústavu pro moderní a soudobou historii, patří k předním představitelům francouzské historiografie od druhé poloviny 80. let 20. století. V tradicích školy Annales se zabývá sociálními jevy, ale nikoli v duchu ekonomického determinismu, nýbrž v souvislosti se světem kultury. Ve svých pracích, které jsou inspirovány i sociologickými výzkumy, se zabývá především hledáním společenského pozadí kulturního dění, podmínkami, v nichž žijí umělci a intelektuálové, možnostmi uplatnění kulturních fenoménů ve společnosti i politickými tlaky, které podporují či omezují kulturní dění. Význam studií tohoto historika, který je oceňován v celé Evropě, spočívá též v zájmu o novodobé dějiny, na rozdíl od historiků prvních tří generací Annales, kteří se věnovali spíše dějinám středověkým. V novějším, nemarxistickém stylu Charle rozebírá společnost pomocí menších celků, sociálních skupin. Vedle obsáhlejších syntéz k novodobým dějinám Francie (např. publikace Sociální dějiny Francie devatenáctého století) mu největší věhlas přinesly jeho práce o evropských intelektuálech, o jejich existenčním zajištění, cestování, politické orientaci či podílu na společenských změnách. V knize Intelektuálové v Evropě 19. století napsané formou srovnávací monografie, která se dočkala již dvou vydání, rekonstruoval dějiny intelektuálního života, přičemž se neomezil na západoevropské reálie, ale pokusil se proniknout i do světa střední Evropy. Čtenáře v ní může zaujmout originální typologie intelektuálů, periodizace evropského intelektuálního života a charakteristika jednotlivých významných postav – od konzervativců po revolucionáře. Publikace představuje hluboký a pronikavý vhled do světa, který formuje i naši současnost. Vysvětluje příčiny i důsledky výjimečného postavení intelektuálů, které v evropské kultuře zaujímají již od dob osvícenství. Christophe Charle (1951), profesor soudobé historie na pařížské univerzitě a na Ústavu pro moderní a soudobou historii, patří k předním představitelům francouzské historiografie od druhé poloviny 80. let 20. století. V tradicích školy Annales se zabývá sociálními jevy, ale nikoli v duchu ekonomického determinismu, nýbrž v souvislosti se světem kultury. Ve svých pracích, které jsou inspirovány i sociologickými výzkumy, se zabývá především hledáním společenského pozadí kulturního dění, podmínkami, v nichž žijí umělci a intelektuálové, možnostmi uplatnění kulturních fenoménů ve společnosti i politickými tlaky, které podporují či omezují kulturní dění. Význam studií tohoto historika, který je oceňován v celé Evropě, spočívá též v zájmu o novodobé dějiny, na rozdíl od historiků prvních tří generací Annales, kteří se věnovali spíše dějinám středověkým. V novějším, nemarxistickém stylu Charle rozebírá společnost pomocí menších celků, sociálních skupin. Vedle obsáhlejších syntéz k novodobým dějinám Francie (např. publikace Sociální dějiny Francie devatenáctého století) mu největší věhlas přinesly jeho práce o evropských intelektuálech, o jejich existenčním zajištění, cestování, politické orientaci či podílu na společenských změnách. V knize Intelektuálové v Evropě 19. století napsané formou srovnávací monografie, která se dočkala již dvou vydání, rekonstruoval dějiny intelektuálního života, přičemž se neomezil na západoevropské reálie, ale pokusil se proniknout i do světa střední Evropy. Čtenáře v ní může zaujmout originální typologie intelektuálů, periodizace evropského intelektuálního života a charakteristika jednotlivých významných postav – od konzervativců po revolucionáře. Publikace představuje hluboký a pronikavý vhled do světa, který formuje i naši současnost. Vysvětluje příčiny i důsledky výjimečného postavení intelektuálů, které v evropské kultuře zaujímají již od dob osvícenství. Skryť popis