Biografie, rozvržená do šesti svazků podle výrazných period Masarykova života, představuje tímto svazkem předposledním období sice nejkratší, zato nejdramatičtější. Po vypuknutí světové války r. 1914 se Masaryk rozhodl emigrovat a na straně západních Spojenců pracovat proti Centrálním mocnostem, jejichž porážka by umožnila osvobození Čechů a Slováků v nové, demokratické Evropě. V Itálii shromažďoval informace a celkově se orientoval, počátkem r. 1915 odjel do Švýcarska, kde se v září setkal s Benešem. Tomu určil za trvalé působiště Francii, kdežto sám zvolil Anglii, kde mu londýnská universita nabídla profesuru pro slovanské věci. Ve Francii se k akci připojil Slovák Štefánik. Propagačnímu úsilí Masaryka a jeho spolupracovníků se časem podařilo získat pro osvobozeneckou ideu rozhodující západoevropské politiky. K mezinárodnímu uznání nového státu však byla nutným předpokladem aktivní účast ve válce. Mnozí zahraniční Češi a Slováci se hlásili do spojeneckých armád; na východní frontě se mnozí v rakouských uniformách dostávali do ruského zajetí. Masaryk se v červnu 1917 vypravil do Ruska a tam, přes veliké obtíže v revolučním dění, vytvořil úspěšnou armádu. Československé vojsko ve Francii, Itálii a Rusku, později nazvané legiemi, stalo se silným argumentem Masarykovi, když zjara 1918 přicházel do Spojených států, aby tam získal pro československou věc veřejné mínění rozhodující světové velmoci a souhlas jejího prezidenta. Po dosažení tohoto úspěchu se Masaryk vracel v prosinci 1918 do vlasti, kde byl mezitím zvolen prvním prezidentem Československé republiky. Skryť popis