V poezii Františka Halase, v této „mlýnici protikladů“, se sváří – věčně se obrozujíce – úzkost a naděje, hněv a láska, básník a svět, dětství a stáří, jaro a podzim, boj a láska, čas a krajina, mlčení a slovo, slovo a slovo, smutek a radost, smrt a život. Tato poezie nedává konečné odpovědi: vybízí k nekonečnému ptaní. Náš výbor s bolestiplným názvem Dolores se tomuto ptaní pokouší hloubit prostor. Skryť popis