Lyrický rytmus (O spojení zvuku a smyslu ve verši) se zařazuje do kognitivního proudu vědeckého bádání, vlastním iniciátorem lyrického rytmického pohybu je hodnotový systém s hodnotovou osou a východiskem tázání po lyrickém rytmickém bytí je eidetika vnímání. Hodnotová polarizace jednotlivých elementů lyrických rytmických kvalit je proto zjišťována rozsáhlými psychosémantickými výzkumy (různě specifikované psychosémantické testy vyplnilo více než tři tisíce českých mluvčích). Až tyto výsledky, které jsou zatím nejrozsáhlejším „mentálním mapováním“ pohybu vnímání českého lyrického rytmu, se stávají předmětem dalších autorových teoretických zobecnění a vytvořených konstruktů. Vnímání v této práci zpětně prověřuje i platnost literárněteoretických hypotéz. Z emotivního podkladu prožívání „tělesného“ prostoru lyrického rytmu se autor věnuje téměř výhradně prostorovosti, která je spojena s prožíváním pocitu úsilí.

Hodnotová (rytmotvorná) osa prochází mezi subjektivním úsilím a tím, co je proti němu, v hodnotové komplementaritě pólu Já a pólu cizího Já. Práce se příliš nezabývá druhým způsobem prožívání prostorovosti lyrického rytmu, který je spojený s objektivní prostorovostí naší smyslovosti a je obecně pouze umístěním věcí ve vnějším prostoru. V lyrice tento pohled souvisí s problematikou sémantického nasycování, „smyslového pociťování“ významů slov ve verši a hodnotovou (rytmotvornou) osou mezi pojmenováním a tím, co je pojmenováno (označující a označované v lyrice tvoří hodnotovou komplementaritu).