Tradice ciceronství v Itálii a především v Římě 18. století, kde učení a výřeční prů­vodci doprovázeli aristokratické návštěvníky a přímo před uměleckými díly jim přibližo­vali jejich estetické vlastnosti a zprostředkovávali jim jejich prožívání, je stále živá i v mo­derním dějepisu umění. Dokladem je přístup celé řady soudobých historiků umění, například M. Baxandalla, F. Haskella či D. Arasseho, kteří v novém světle a v nových souvislostech ukázali díla všeobecně známá a mnohokrát viděná. Jejich dialogy s díly i diváky a čtenáři právem připomínají společenské a zábavné formy zpro­středkování uměleckých děl, jaké byly běžné v dobách před historismem a vědeckým pozitivismem 19. století. V našem prostředí je určitý návrat k ciceronství – tedy k po­zornému prohlížení uměleckého díla a dialogické interakci s ním – spojen s osobností profesora brněnského Semináře dějin umění Jiřího Kroupy (1951), jenž se letos dožívá životního jubilea a jemuž je také tento sborník věnován. Čtyřiadvacet současných českých a za Skryť popis