Je 3. května 1664. Na amsterodamském náměstí Dam se koná veřejná poprava osmnáctileté Dánky Elsje Christiaens, která do vysněného města dorazila před pár týdny z Jutska a v hádce ubila sekyrou svou bytnou. Její osud je zaznamenán v dobových smolných knihách. Ve městě, jež je hospodářským centrem tehdejšího světa, žije i stárnoucí malíř. Zármutek ze ztráty ženy při nedávné morové epidemii léčí prací na tajemném obraze, který bude jednou známý pod názvem Židovská nevěsta. Když mu syn vylíčí průběh popravy, malíř se z nejasného popudu nechá převézt loďkou na šibeniční pole, kde mezitím Elsje pro výstrahu vystavili. Tam vzniknou dvě jeho lavírované perokresby popravené dívky, které se dnes nacházejí ve sbírkách Metropolitan Museum of Art v New Yorku… Prolínání příběhů malíře a dívky, těchto dvou outsiderů v nepřátelském světě, je pro Margriet de Moorovou, jednu z nejvýznamnějších současných nizozemských autorek, námětem podivuhodného historického románu a příležitostí ke konfrontaci věčných lidských témat: života a smrti, lásky, štěstí, pomíjivosti, ale i věčnosti.

Margriet de Moorová (1941), výrazná osobnost současné nizozemské literatury. Debutovala až ve svých sedmačtyřiceti letech povídkovou sbírkou Viděno zezadu (Op de rug gezien, 1988) a dnes má na svém kontě vedle dalších tří svazků povídek a novel také sedm románů. Česky zatím vyšly tři její knihy: Šedá, bílá, modrá (Eerst grijs, dan wit, dan blauw, 1991, česky Mladá fronta 2000), Kreutzerova sonáta (Kreutzersonate, 2001, č. Paseka 2003) a Utonulá (De verdronkene, 2005, č. Paseka 2007). Skryť popis