Vývoj soudní moci během 20. století vyvrátil teze o její malé politické relevanci, formulované v 18. století. Podle některých pozorovatelů vyvrátil i jiné dobové postřehy o její nejmenší nebezpečnosti, srovnáme-li ji s mocemi dalšími. Ať už o tom soudíme cokoliv, evidentní je, že soudní moc začala být zkoumána nejen co do výsledků své činnosti v komentářích soudních rozhodnutí, ale také jako institucionální struktura, specifické socializační prostředí, ba i jako soubor osob. Právě poslednímu tématu je věnována tato publikace, jakkoliv jen v určitém výseku. V centru pozornosti stojí soudci českého Ústavního soudu, svébytného a mocného orgánu stojícího na pomezí práva a politiky. Autoři jednotlivých portrétů se pokoušejí přiblížit osobnosti vybraných soudců, a to zejména se zřetelem k tomu, jak se to, jací jsou jako lidé, promítá v tom, jak rozhodují jako soudci. Kniha pojednává o těchto soudcích (řazeni abecedně): Stanislav Balík, Vladimír Čermák, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Jurka, Vladimír Klokočka, Jiří Malenovský, Jan Musil, Jiří Nykodým, Vladimír Paul, Vlastimil Ševčík, Eva Zarembová Skryť popis