Osamělý dům, město, ale i vlak a nádraží… Takovou vinětu má nejčastěji láhev, z níž Jiří Koten nalévá svému čtenáři. Jeho víno však není přešlechtěné. Nic z falešných chutí a umělých příměsí. Nic nepředstírá, nepodbízí se, není doslazeno na efekt. Je stáčeno na lisu každodennosti, je trpké i opojně podmanivé jako život sám.V této neobyčejně vyzrálé poezii autor zachycuje zlomky času, který máme k dispozici. Skrze tiché, vyrovnaně plynoucí a průzračné verše můžeme dohlédnout až na dno vlastní duše. Originální metaforičnost nás vede k obzorům, kde si zdánlivá všednost a mýtus podávají ruce. Zde (i bez oltářů) je toto víno hodné proměnění. (Miroslav Chocholatý) Osamělý dům, město, ale i vlak a nádraží… Takovou vinětu má nejčastěji láhev, z níž Jiří Koten nalévá svému čtenáři. Jeho víno však není přešlechtěné. Nic z falešných chutí a umělých příměsí. Nic nepředstírá, nepodbízí se, není doslazeno na efekt. Je stáčeno na lisu každodennosti, je trpké i opojně podmanivé jako život sám.V této neobyčejně vyzrálé poezii autor zachycuje zlomky času, který máme k dispozici. Skrze tiché, vyrovnaně plynoucí a průzračné verše můžeme dohlédnout až na dno vlastní duše. Originální metaforičnost nás vede k obzorům, kde si zdánlivá všednost a mýtus podávají ruce. Zde (i bez oltářů) je toto víno hodné proměnění. (Miroslav Chocholatý) Skryť popis