Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault
(1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi
rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé
polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu
překvapení setkaly. Jejich koncepce duchovních cvičení, péče o...
                        
prečítať celé 
                                                         
                
                                                                Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault
(1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi
rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé
polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu
překvapení setkaly. Jejich koncepce duchovních cvičení, péče o sebe
a péče o duši jsou tři způsoby, jak lze uchopit vnitřní proměnu
sebe sama. Ta nabývá někdy až existenciální podoby a byla tradičním
tématem především antické filosofie, ovšem neomezuje se pouze na
ni. Stejně tak - byť někdy paradoxně díky své nepřítomnosti - mají
zmíněné koncepce co říci i k středověkému, novověkému a současnému
pochopení sebe sama. Zároveň však otevírají cestu k dalším možným
úvahám na pomezí různých filosofií a obrazů světa.
Vojtěch Hladký (nar. 1978), filosof a helenista. Působí na
Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK
v Praze. Věnuje se především řeckému, renesančnímu a občas také
současnému myšlení. 
Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault
(1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi
rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé
polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu
překvapení setkaly. Jejich koncepce duchovních cvičení, péče o sebe
a péče o duši jsou tři způsoby, jak lze uchopit vnitřní proměnu
sebe sama. Ta nabývá někdy až existenciální podoby a byla tradičním
tématem především antické filosofie, ovšem neomezuje se pouze na
ni. Stejně tak - byť někdy paradoxně díky své nepřítomnosti - mají
zmíněné koncepce co říci i k středověkému, novověkému a současnému
pochopení sebe sama. Zároveň však otevírají cestu k dalším možným
úvahám na pomezí různých filosofií a obrazů světa.
Vojtěch Hladký (nar. 1978), filosof a helenista. Působí na
Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK
v Praze. Věnuje se především řeckému, renesančnímu a občas také
současnému myšlení. 
Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault
(1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi
rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé
polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu
překvapení setkaly. Jejich koncepce duchovních cvičení, péče o sebe
a péče o duši jsou tři způsoby, jak lze uchopit vnitřní proměnu
sebe sama. Ta nabývá někdy až existenciální podoby a byla tradičním
tématem především antické filosofie, ovšem neomezuje se pouze na
ni. Stejně tak - byť někdy paradoxně díky své nepřítomnosti - mají
zmíněné koncepce co říci i k středověkému, novověkému a současnému
pochopení sebe sama. Zároveň však otevírají cestu k dalším možným
úvahám na pomezí různých filosofií a obrazů světa.
Vojtěch Hladký (nar. 1978), filosof a helenista. Působí na
Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK
v Praze. Věnuje se především řeckému, renesančnímu a občas také
současnému myšlení.
                                                            
Skryť popis 
                 
             
        
        
Recenzie