Hlavním hrdinou asi hodinové aktovky ze současnosti
je starý filozof Marek, který ve své garsonce v centru metropole
prožívá jeden ze svých pravidelných dnů. Jsme svědky jeho rituálů,
samomluv i nevrlého telefonování se starostlivou dcerou. Pak
pracuje na korekturách, i když tuší, že jeho dílo už...
prečítať celé
Hlavním hrdinou asi hodinové aktovky ze současnosti
je starý filozof Marek, který ve své garsonce v centru metropole
prožívá jeden ze svých pravidelných dnů. Jsme svědky jeho rituálů,
samomluv i nevrlého telefonování se starostlivou dcerou. Pak
pracuje na korekturách, i když tuší, že jeho dílo už není pro
dnešní svět aktuální. Jeho skepse se projevuje i v hovoru s
činorodou posluhovačkou Emou. Telefonická žádost mladého
rozhlasového redaktora však vyvolá v duši filozofa zmatek. Váhá,
zda má smysl, aby vyhověl a pokusil se namluvit nabídnuté novoroční
poselství. Připadá mu nehorázné, že stopáž je omezena na minutu
padesát tři vteřin. Nakonec tuto poslední "výzvu" přijme a v
průběhu celého dne se snaží své varovné myšlenky vtěsnat do
časového limitu. Mezitím se mu dějí nehody, překážky ale zdolává (i
s pomocí Emy) a přitom stále mění text, který se má večer po
telefonu předtočit. Překoná i svou konkurenční averzi ke staršímu
kolegovi a po letech s ním telefonuje a radí se. Ve chvíli, kdy už
má projev připraven a cvičně si ho předčítá, zavolají mu z rádia,
že došlo ke změně a že poselství se uvolil natočit hokejista
Jaromír Jágr. Filozof se konečně může opít, čemuž se celý den
disciplinovaně bránil. A pak zazvoní telefon ještě jednou. Poslední
verzi projevu už podnapilý filozof v improvizaci říká jen svému
staršímu kolegovi (a samozřejmě publiku). Ve hře kromě Marka a Emy
zní mnoho dalších hlasů: z telefonu a z rádia a dole pod okny
zkouší kapela mikuláškou produkci. Filozofova předtucha, že "tuhle
civilizaci už asi nejde zachránit" se v závěru mírní, ale možná jen
zásluhou vypité láhve whisky. Hra je proložena četnými gagy a
komickými nedorozuměními.
Skryť popis
Recenzie