V pořadí 11. svazek edice Osobnosti české scénografie je věnována osobnosti scénografa Ivo Žídka. Česko-anglická monografie mapuje Žídkovu činnost od počátečních prací v Ústí nad Labem a Činoherním klubu přes období spolupráce s režisérem Janem Grossmanem s stěžejních inscenacích Divadla Na zábradlí až po jeho nedávnou činnost v Divadle Viola. Ivo Žídek Ivo Žídek se narodil v roce 1948, studoval scénografii na pražské DAMU u profesora Františka Tröstera, poté na UMPRUM v ateliéru architektury Josefa Svobody. V letech 1979 – 1984 působil ve Státním divadle Z. Nejedlého v Ústí nad Labem, Činoherním klubu. Zde prožil jeho významnou éru, kdy se toto malé divadlo dostalo do centra zájmu pro svoji odvážnou dramaturgii, režii a pozoruhodný soubor mladých talentovaných herců. Navázal úzkou spolupráci s režisérem Ivanem Rajmontem a kostýmní výtvarnicí Irenou Greifovou (inscenace Goldoniáda, Dobové tance, Obrazy z dějin, Zojčin byt, Heda Gablerová a další). V karlínském Hudebním divadle našel dalšího trvalého režijního partnera Petra Novotného (Cikáni jdou do nebe, Někdo to rád horké, My Fair Lady ad.). Ivan Rajmont ho přivedl koncem 80. let do Divadla Na zábradlí v Praze (Tatarská pouť, Caligula), v období let 1989 – 1993 zde spolupracoval s režisérem Janem Grossmanem na stěžejních inscenacích této éry (Don Juan, Largo desolato, Pokoušení). V letech 1990 – 1994 byl stálým scénografem v Národním divadle v Praze, zde pracoval především v týmu s I. Rajmontem a M. Krobotem. V roce 1989 se setkal s režisérkou Lídou Engelovou; převážně spolupracovali na francouzských komediích, dodnes spolu tvoří komorní inscenace v pražském Divadle Viola. Skryť popis