Martin Vongrej (1986) v současnosti reprezentuje patrně nejstrukturovanější podobu vizuální tvorby na Slovensku. Ve svých dílech se snaží obsáhnout liminální prostor mezi myšlenkovou spekulací a konceptuálně-minimalistickou estetikou; kombinuje vizualitu se subjektivně pojatou filozofickou rovinou. Klíčovou součástí jeho uměleckých výzkumů je zejména vztah mezi viditelným a neviditelným, který autor označuje rovněž jako „vnořování se do nitra virtuálního bodu\". Tento virtuální (neviditelný) bod Vongrej nachází v přírodě (například v pomyslném středu letokruhů stromu), v geometrických objektech (torus, Möbiova páska) a také v lineární perspektivní konstrukci (úběžník jako virtuální bod průniku sbíhavých linií).