Šestého března 1836 zaútočily čtyři tisíce mexických vojáků na bývalou misijní stanici Alamo. Všichni obránci při obraně pevnůstky zahynuli a jejich smrt se stala mementem pro stovky příslušníků milice Texasanů, kteří připravili po několika týdnech vítězům od Alama s pokřikem „Pamatujte na Alamo“ u San Jacinta těžkou porážku.
Bitva znamenala konec přináležitosti Texasu k Mexiku a stala se symbolem nezávislosti a součástí mýtu, který trvá dodneška.
Ohlas pokřiku Texasanů od San Jacinta pak zněl opakovaně v průběhu 19. i 20. století, kdy střídaly slovo Alamo další výrazy, srov. například tituly amerických novin v únoru a březnu 1898 „Pamatujte na Maine“.
Mýtus Alama, jehož součástí byly odkazy na smrt nevinných žen a dětí povražděných po dobytí misie či pevnůstky vítěznými Mexičany přetrvával i v seriózní literatuře až do druhé poloviny 20. století, kdy mexičtí a američtí historici rekonstruovali skutečný průběh bitvy. Text z obálky knihy: „… Ve stejné době bojovaly na nádvoří izolované skupinky Texasanů, napadané Mexičany, jejichž velkou výhodu představovaly ostré břity bodáků. Střelba se ozývala jen sporadicky, ani obránci ani útočníci zápolící v těsném sevření neměli čas na zdlouhavé nabíjení. Když Texasané z ručnice zblízka vystřelili, nezbylo jim než je používat jako kyje. Tento způsob využití dlouhých pušek zmiňují všichni autoři, efektivita ovšem nemohla být proti bajonetům velká. Rozhodně lze předpokládat, že potyčky na nádvoří a v přízemí budov netrvaly dlouhé desítky minut. Během této fáze boje skončil svoji životní pouť i Jim Bowie. Nezahynul ovšem na nádvoří. Podle mýtu střílel na útočníky, kteří vpadli do místnosti, kde trávil poslední dva týdny v horečkách, z pistolí. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu lze ale o hodnověrnosti mýtu pochybovat i zde. Bezbranného Bowieho zamotaného v pokrývkách zabili Mexičané, patrně bez odporu, stejně jako jeho druhy bajonety…“