O tom, že hudební skladatel Ilja Hurník (* 1922) je
mistrem fejetonu, eseje, apokryfu či střídmě fabulovaných povídek,
není třeba nikoho dlouze přesvědčovat. Nyní přišel se sérií svých
„notýsků“; nejprve přišel na řadu Zelený (2005), potom Modrý (2006)
a už držíte v rukou Růžový. Také v něm si...
prečítať celé
O tom, že hudební skladatel Ilja Hurník (* 1922) je
mistrem fejetonu, eseje, apokryfu či střídmě fabulovaných povídek,
není třeba nikoho dlouze přesvědčovat. Nyní přišel se sérií svých
„notýsků“; nejprve přišel na řadu Zelený (2005), potom Modrý (2006)
a už držíte v rukou Růžový. Také v něm si nestárnoucí autor všímá
zdánlivě všedních věcí, které nás obklopují a s nimiž žijeme, aby
nakonec zjistil, že i ony žijí svůj život a mají své osudy. Jako
muzikolog však analyzuje i tak kompromitující stavy, jako jsou
např. říhání, škytání, kýchání, chrápání („řada hudebních čísel“)
či smrkání. I v Růžovém notýsku Ilja Hurník znovu potvrzuje svůj
neotřelý smysl pro suchý anglický humor, což osvědčují nejen
příběhy spisovatelova oblíbeného Sherlocka Holmese, ale třeba i
podrobný rozbor pohádky o Budulínkovi.
Skryť popis
Recenzie