Čtete rádi povídky? A tyhle ještě nemáte? Možná se
i vám přihodilo něco podobného a budete udiveni, jak umí někdo
takové životní příběhy připomenout a následně s jemnou ironií a
humorem svěřit papíru. Až se začtete, poznáte, jak je to snadné a
krásné.... Vraťme se do vzpomínek, zastavme čas. S panem Volfem to
určitě jde.
…Luboš přibrzdil u nějaké vysoké ženy výrazných jihoitalských
rysů, před osvětleným malebným penziónkem. Poučen, začal jsem
zeširoka: "Buon giorno, signora, per favore…" "He? Straniero?" Z
mého akcentu pochopila, že jsem cizinec. "Si," nasadil jsem
dobrácký výraz. Ženština mi jasně, mezinárodně srozumitelnou
gestikulací naznačila, co bychom se jako dál trmáceli, ať
zůstaneme, a co nám může osobně nabídnout. Můj výraz se změnil z
dobráka na troubu. Chvilku na mne koukala, pak si vysoukala dlouhou
černou sukni, plácla se rozmáchle přes holý zadek a teatrálním
způsobem s rukou nahoře spustila proud italštiny. Z barvy hlasu a
gest zřejmě velmi opovržlivé. "Co říkala?" ozval se Luboš. "Áále,
že máme jet ještě dál," opáčil jsem a zamáčkl oči zpátky do důlků…
Josef Volf je vysokoškolsky vzdělaný strojař, svůj obor
prošel od píky a ke psaní beletrie byl přemluven okolím. Narodil se
a působí v Hradci Králové. Někomu se něco stát může je jeho
literární prvotina.
Čtete rádi povídky? A tyhle ještě nemáte? Možná se
i vám přihodilo něco podobného a budete udiveni, jak umí někdo
takové životní příběhy připomenout a následně s jemnou ironií a
humorem svěřit papíru. Až se začtete, poznáte, jak je to snadné a
krásné.... Vraťme se do vzpomínek, zastavme čas. S panem Volfem to
určitě jde.
…Luboš přibrzdil u nějaké vysoké ženy výrazných jihoitalských
rysů, před osvětleným malebným penziónkem. Poučen, začal jsem
zeširoka: "Buon giorno, signora, per favore…" "He? Straniero?" Z
mého akcentu pochopila, že jsem cizinec. "Si," nasadil jsem
dobrácký výraz. Ženština mi jasně, mezinárodně srozumitelnou
gestikulací naznačila, co bychom se jako dál trmáceli, ať
zůstaneme, a co nám může osobně nabídnout. Můj výraz se změnil z
dobráka na troubu. Chvilku na mne koukala, pak si vysoukala dlouhou
černou sukni, plácla se rozmáchle přes holý zadek a teatrálním
způsobem s rukou nahoře spustila proud italštiny. Z barvy hlasu a
gest zřejmě velmi opovržlivé. "Co říkala?" ozval se Luboš. "Áále,
že máme jet ještě dál," opáčil jsem a zamáčkl oči zpátky do důlků…
Josef Volf je vysokoškolsky vzdělaný strojař, svůj obor
prošel od píky a ke psaní beletrie byl přemluven okolím. Narodil se
a působí v Hradci Králové. Někomu se něco stát může je jeho
literární prvotina.
Čtete rádi povídky? A tyhle ještě nemáte? Možná se
i vám přihodilo něco podobného a budete udiveni, jak umí někdo
takové životní příběhy připomenout a následně s jemnou ironií a
humorem svěřit papíru. Až se začtete, poznáte, jak je to snadné a
krásné.... Vraťme se do vzpomínek, zastavme čas. S panem Volfem to
určitě jde.
…Luboš přibrzdil u nějaké vysoké ženy výrazných jihoitalských
rysů, před osvětleným malebným penziónkem. Poučen, začal jsem
zeširoka: "Buon giorno, signora, per favore…" "He? Straniero?" Z
mého akcentu pochopila, že jsem cizinec. "Si," nasadil jsem
dobrácký výraz. Ženština mi jasně, mezinárodně srozumitelnou
gestikulací naznačila, co bychom se jako dál trmáceli, ať
zůstaneme, a co nám může osobně nabídnout. Můj výraz se změnil z
dobráka na troubu. Chvilku na mne koukala, pak si vysoukala dlouhou
černou sukni, plácla se rozmáchle přes holý zadek a teatrálním
způsobem s rukou nahoře spustila proud italštiny. Z barvy hlasu a
gest zřejmě velmi opovržlivé. "Co říkala?" ozval se Luboš. "Áále,
že máme jet ještě dál," opáčil jsem a zamáčkl oči zpátky do důlků…
Josef Volf je vysokoškolsky vzdělaný strojař, svůj obor
prošel od píky a ke psaní beletrie byl přemluven okolím. Narodil se
a působí v Hradci Králové. Někomu se něco stát může je jeho
literární prvotina.
Čtete rádi povídky? A tyhle ještě nemáte? Možná se
i vám přihodilo něco podobného a budete udiveni, jak umí někdo
takové životní příběhy připomenout a následně s jemnou ironií a
humorem svěřit papíru. Až se začtete, poznáte, jak je to snadné a
krásné.... Vraťme se do vzpomínek, zastavme čas. S panem Volfem to
určitě jde.
…Luboš přibrzdil u nějaké vysoké ženy výrazných jihoitalských
rysů, před osvětleným malebným penziónkem. Poučen, začal jsem
zeširoka: "Buon giorno, signora, per favore…" "He? Straniero?" Z
mého akcentu pochopila, že jsem cizinec. "Si," nasadil jsem
dobrácký výraz. Ženština mi jasně, mezinárodně srozumitelnou
gestikulací naznačila, co bychom se jako dál trmáceli, ať
zůstaneme, a co nám může osobně nabídnout. Můj výraz se změnil z
dobráka na troubu. Chvilku na mne koukala, pak si vysoukala dlouhou
černou sukni, plácla se rozmáchle přes holý zadek a teatrálním
způsobem s rukou nahoře spustila proud italštiny. Z barvy hlasu a
gest zřejmě velmi opovržlivé. "Co říkala?" ozval se Luboš. "Áále,
že máme jet ještě dál," opáčil jsem a zamáčkl oči zpátky do důlků…
Josef Volf je vysokoškolsky vzdělaný strojař, svůj obor
prošel od píky a ke psaní beletrie byl přemluven okolím. Narodil se
a působí v Hradci Králové. Někomu se něco stát může je jeho
literární prvotina.
Skryť popis
Recenzie