V roce 2003 vyšla kuchařská knížka s poněkud provokativním názvem ...ale máma to vařila líp!. Přesto (anebo právě proto), že se lišila od současných velice výpravných barevných kuchařek, měla tato útlá knížka úspěch. Byly v ní kromě receptů a kresbiček i autorčiny pocity, vzpomínky na dětství, na všechny kulinářské informátory, zážitky z cest. Tím se literatura účelová, návodová stala současně i knížkou čtivou a díky drobným ilustracím i graficky zajímavou. Druhý díl, spíše jakési volné pokračování s názvem Rodinné stříbro, přináší osvědčené recepty, tradované v rodinách autorčiných přátel z celé republiky a zčásti i zahraničí.
Každá dobrá rodina má své rodinné stříbro – doslova i přeneseně. Jsou to nejen šperky po babičce, ale různé rituály, úsloví a v neposlední řadě i oblíbené recepty, předávané z generace na generaci – někdy ovšem i zcela nově získané a dokonce vlastním riskováním objevené. Každá maminka, babička – a v poslední době i mnohý muž – vědí, že láska prochází žaludkem. Mají tedy v záloze dobrůtku, nad kterou se leckdy vyřeší drobné problémy, jejíž vůně rozežene občasné mráčky manželského soužití a nad naparáděným talířem se opět rozzáří sluníčko rodinné pohody. Kuchařka Rodinné stříbro vznikala vlastně spoluprací všech autorčiných přátel, kteří ochotně otvírali ony rodinné pokladnice a dávali nahlédnout do vyzkoušených a ověřených receptů. Autorka jim z celého srdce děkuje a přeje všem i sobě dobrou chuť.