Vzpomínkové vyprávění předního českého herce Josefa Vinkláře, které poodhaluje nejen jeho soukromí, ale život vůbec. Divadelní herectví Josefa Vinkláře bylo řízeno touhou stanout jednoho dne na prknech Národního divadla. Když se mu jeho sen po letech vyplnil, vstupoval do Zlaté kapličky s pokorou a úctou. Škoda, že člověku divadelní představení po čase vypadne z paměti. Macešské hlavně pro ty herce, co neměli štěstí a nejsou zachyceni na celuloidovém pásku. Josef Vinklář měl štěstí v tomto ohledu vrchovatě. Od prvního filmu Nezbedný bakalář s panem Zdeňkem Štěpánkem dostal od sudiček do vínku pravdivé herectví. Často si pouštím pamětnické filmy. Film je neoblomný. Po letech vydá důkaz o profesi herectví. A čas rozhoduje o herci na plátně, či na obrazovce, jak zůstane zapsán u diváka. Herectví Josefa Vinkláře nestárne. Být připraven, toť vše, praví klasik. Zdá se, že Josef této větě podřídil v nelehké herecké profesi všechno. Vedle nepopiratelného hereckého daru měl ještě jeden, který bývá mnohým odepřen. Uměl Skryť popis