„Sbírka Orbis pictus se skládá z dosti těžko pospojovatelných citátů z různých moudrých a pečlivě doložených knih, aniž by ale za výběrem citátů stály roky vědecké práce a rešeršování, jak jsme si zpravidla u výpisů citované literatury zvyklí představovat. Právě naopak. Nejde ale jen o čisté gesto nahodilosti, jde o ironicky nastavené zrcadlo naší tendenci zkulturňovat vše, co nám přijde pod ruku, včetně snah podávat uměleckými prostředky zprávy o stavu současného světa, přírody či politiky. Nepřímo se tedy právě k tomu všemu Wudy vyjadřuje. Wudy hledá takový způsob promluvy o současném světě, který by nebyl jen oním pošetilým lidským přisvojováním, dojímáním se, vrháním se za obrazem. V zásadě se tak jedná o dílo odpovídající tomu, o čem v nedávné době mluvil Karel Piorecký ve svém článku o metamodernismu: ironie a zmatení je text plný, toto gesto však není postmoderně relativizující, ale odhalující a sledující jakýsi obzor.“