Plnému porozumění českým hrám psaným v 19. století – a v souvislosti s tím i jejich náležitému ocenění a dramaturgickému využití – brání na prvním místě vzdálenost jejich jazyka od současné češtiny. Možnosti dramatu se do značné míry rovnají možnostem jazyka. A rozvoj těchto možností přebírá jako svůj úkol také drama coby slovesný útvar prostředkující vztah mezi mluvní a písemnou i písemnou a mluvní podobou jazykového vyjadřování.Třetí svazek z řady studijních textů ústavu teorie scénické tvorby DAMU přináší výběr z dobových dramatických textů, adaptací a tepretických studií, které se této problematiky dotýkají. Skryť popis