Vzpomínky a obrázky ze života lidí na šumavské samotě Březník – to malebné místo – je právem nazývané srdcem Šumavy. Nelze se proto divit, že tímto šumavským srdcem byl okouzlen i sám Karel Klostermann, který život v tomto odlehlém koutě Šumavy zvěčnil ve svém asi nejkrásnějším díle Ze světa lesních samot. První budovou, která zde byla postavena, byla dřevěná lesovna, pozdější myslivna. Jedinou budovou dochovanou do dnešních časů je kamenná hájovna. Život na Březníku, byť dnes vypadá idylicky, byl velmi tvrdý, představoval celoroční práci téměř bez odpočinku. Od letních měsíců až do podzimu, pokud to počasí dovolilo, se kácelo. V zimě kácení vystřídaly sáně, pomocí nichž se přibližovalo dřevo k potokům. Při jarním tání se po vodě plavilo. A po ukončení plávky přišlo na řadu zalesňování vykácených ploch. Snad i příliš práce umožňovalo březnickým zapomenout na odlehlost lokality a samotu. Příběhy lidí, které osud zavál do těchto opuštěných a nehostinných míst, ale i události, které se na Březníku a jeho okolí odehrály, přináší tato kniha. Skryť popis