Československá delegace působící v souvislosti s mírovou konferencí v průběhu roku 1919 v Paříži sice měla ve svém čele dva politiky, jimž sekundovalo několik sekretářů, ale většinu z jejích členů tvořili odborní poradci – univerzitní a středoškolští profesoři, vojáci a lidé z řady dalších profesí. Tito lidé se "velké politiky" přímo neúčastnili, nicméně byli přítomni v pozadí a udržovali svou činností celý mechanismus konference v chodu. Jen někteří z nich zanechali svědectví ve formě deníků, memoárů a korespondence. Jejich postřehy jsou zajímavé především proto, že na významná diplomatická jednání pohlíželi z jiného úhlu než politici. Všímali si více atmosféry a dění v zákulisí, kde se pohybovali a dostávali se do kontaktů či střetů se svými zahraničními kolegy, kteří obdobně jako oni připravovali podklady pro své politické reprezentanty. Ve většině případů však jde buď o drobné stati, nebo memoáry psané s časovým odstupem v řádu let či desítek let. O to cennější zdroj informací představuje naše edice dosud takřka neznámého deníku Adolfa Černého, zachycujícího téměř souvisle události od 6. ledna (odjezd z Prahy) do 12. září 1919 (oficiální večer na rozloučenou před odjezdem z Paříže). Doplněn o osobní korespondenci, kterou si jeho kolegové z české a polské strany Václav Vilém Štěch a Kazimierz Ignacy Nitsch vyměňovali se svými manželkami doma, nabízí neformální a autentický pohled do pracovní i společenské každodennosti lidí, kteří byli při tom, když se vytvářela podoba nové Evropy.