Kniha popisuje pozoruhodný životní příběh a dílo malíře 18.století Dominika Oesterreichera. Tento jihlavský rodák pocházel z majetné měšťanské rodiny, což mu umožnilo věnovat se po deset let studiu umění v Neapoli a Římě. Zde se seznámil s nastupujícím uměleckým slohem – klasicismem. Po krátkém pobytu v Jihlavě se vydal do Varšavy, kde se stal dvorním malířem posledního polského krále Stanislava Augusta Poniatowského. Později se Oesterreicher usadil v Krakově, kde pracoval jako profesor kresby na tamní univerzitě. Věnoval se dále umělecké tvorbě, a to jak malířství, tak i uměleckému řemeslu. V obou těchto oborech dosáhl významných úspěchů. Jeho díla jsou dnes ozdobou krakovských muzeí. Se svou jihlavskou manželkou Rosalií založil Dominik Oesterreicher výjmečnou dynastii polských učenců a univerzitních profesorů, která v Krakově a Polsku působila po dvě stě let.