I když všem protivníkům Říše za druhé světové války byla bojová výkonnost německých pancéřových granátníků až příliš dobře známa, s plynoucími léty projevují vojenští historici tendenci přítomnost německé motorizované pěchoty na bojišti přehlížet nebo její význam podceňovat. V popisech bitev o ní bývá stěží zmínka, natož aby byla řádně zhodnocena role, kterou tyto speciální jednotky v tom kterém střetnutí sehrály. Byly a jsou to pancíře, které v představách autorů, zabývajících se válečnou tématikou, téměř bezvýhradně dominují. Samostatně operující tanky se však ve skutečnosti projevily jako neefektivní zbraň a bez podpory pěchoty vykazovaly svou nedostatečnost jak v útoku, tak i v obraně. Pojem "mobilní pěchota" nebyl na začátku druhé světové války neznámý, ale byli to němečtí pancéřoví granátníci, kteří v tomto ohledu zaznamenali kvalitativní skok, když ve vysoce efektivních bojových formacích, složených z pancéřových vozidel, mobilního klasického protiletadlového a protitankového dělostřelectva i motorizovaných ženijních složek, vkročil jako první na bitevní pole. Skryť popis