Předmětem této metodologicky laděné práce je rámcové nastínění cest analýzy a interpretace jednoho ze segmentů paměti druhé světové války v českých zemích (potažmo v někdejším Československu), vzpomínkových prací vojáků druhého zahraničního odboje, jakožto specifické formy zachycení a ztvárnění životních příběhů. Jejich společným jmenovatelem je fakt, že (spolu)autory těchto forem zachycení životních příběhů byly v drtivé většině osoby, které v období druhé světové války alespoň na nějaký čas (jako dobrovolníci či odvedenci) sloužili v čs. armádě v exilu (na území Polska, Francie, Velké Británie či Sovětského svazu). V metodologické rovině dílo vychází z uzpůsobených konceptů pamětních studií (především pak díla M. Halbwachse). Pod pojmem vzpomínkové práce jsou zahrnuty a v jednotlivých kapitolách jsou následně z historiografického pohledu podrobeny analýze především deníky, psané vzpomínky a memoáry ve vydané či rukopisné podobě, ale také díla krásné literatury (poezie i prózy), výstupy v médiích, vzpomínání pamětníků a také orálně historické rozhovory.